Historie města Písku

Stejně jako většina sídlištních osad, hradišť a později i pevností, z nichž se postupem času tvořily základy měst, určoval původní polohu pozdějšího města především místopisný, ale též přírodní kolorit a celkové prostředí. Řeka Otava, jejíž název zřejmě pochází z prehistorického keltského názvu "Atava - bohatá řeka", dostatek orné půdy, nerostného bohatství (např. žula, křemen či minerál později pojmenovaný dle samotného města - písekit), i okolí s rozlehlými lesy jen lákaly původní obyvatele k osídlení právě na tomto místě. Přes území dnešního okresu vedly obchodní stezky už v dávnověku, čemuž napovídají četné archeologické nálezy zajímavých artefaktů z nejrůznějších koutů Evropy, ale i vzdálenějších zemí.

Slovanský "živel" přichází do oblasti současného okresu někdy v 5. - 6. století našeho letopočtu. Stejně jako v předchozím období byla zjištěna celá řada nálezů, ukazujících na osídlení slovanskými kmeny. S rozvojem a postupným upevňováním feudalismu někdejšího českého státu dochází k rozvoji zemědělské výroby a vzniká zde drobná i střední šlechta. V letech pozdějších se počala rozvíjet řemesla a střediska řemeslné výroby a obchodu - města.

A právě sem spadají první zmínky o Písku. Ty podložené pocházejí z konce poloviny 13. věku, přesněji řečeno z roku 1243, kdy Čechám vládl přemyslovec Václav I. Městu byl udělen statut "královské", z čehož pro něj a jeho obyvatele plynuly jisté výhody. Zásadním milníkem v dějinách se stalo husitské hnutí, kdy se Písek přidal na stranu táborského směru. Tato celospolečenská krize byla značně patrná též v celých jižních Čechách.

Třicetiletá válka je dalším důležitým obdobím. Písek ztrácí svou bývalou suverenitu stejně jako další města, zanikají osady, snižuje se počet venkovského obyvatelstva. O něco lepší časy přichází na konci 17. století, kdy Evropě vládne baroko a město získává privilegium krajského města Prácheňské oblasti. Toto území zabírá prakticky celou západní část dnešního jihočeského kraje a ještě jej dál přesahuje. Rozlohou to tehdy znamenalo přední pozice mezi všemi ostatními regiony.

Jak plynul čas, ubývalo zásadních událostí a změn spojených s existencí města, za to však s nástupem osvícenství a ještě později národního obrození dostává Písek i jeho okolí další, nový rozměr a to především v podobě význačného (nejen) jihočeského centra vzdělanosti a umění. Není divu, vždyť zdejší materiální i duchovní kultura má dávnou tradici. A písečtí humanisté rozvíjeli nejen ji, ale i školství. V druhé polovině 18. století zde vzniká nejedna střední škola a gymnázia vysoké úrovně, což z Písku vytvořilo významného nositele rozvoje kultury a národního uvědomění.

Před 100 - 150 lety se ve městě rodily, či dočasně anebo natrvalo usadily známé a věhlasné české osobnosti mnoha tvůrčích směrů, které byly evropského, někdy i světového formátu, což se muselo nutně podepsat na tváři tehdejšího života. Zvučná jména jako A. Heyduk, F. Šrámek, R. Weiner, L. Stroupežnický, A. Sedláček a mnozí další kumštýři té doby se svými díly a celou tvůrčí působností vryli do podoby někdejšího Písku. Mnohým spisovatelům posloužilo Písecko k umístění dějů literárních děl a ještě později si mnozí filmaři velmi často vybírali různé místní partie při volbě exteriérů. Písek měl vždy i hudební tradici, kterou bychom mohli sledovat již od středověku. Tu novodobou založili především O. Ševčík, ale i např. písečtí rodáci O. Jeremiáš a J. Srnka.

N bojištích všech předchozích let, ale hlavně ve všech čsl. legiích pokládali své životy mnozí občané města a celého okresu, čímž se podíleli na rozpadu monarchie a znovuoživení svébytnosti našich národů. Právě v Písku mohli lidé jako první spatřit záři Křižíkových obloukových lamp. Za 1. republiky dál Písek rostl jak do rozlohy, tak se rozvíjel jeho městský kolorit a svůj trvalý či přechodný domov tu nacházely další české osobnosti, tentokráte politického a obchodního rázu.

Za Protektorátu a vůbec v celém období 2. světové války překryl bývalý lesk tmavý háv podobně jako i v ostatních českých městech. I písečtí občané se během těchto let zapojovali do odboje, za což někteří svými životy či ztrátou svobody draze zaplatili. V roce 1945 přišlo osvobození a přes Písek procházela hranici demarkační linie, takže v centru města došlo k setkání jak sovětských, tak amerických vojsk, jež fakticky vstoupily na území Písku dříve.

Od poloviny 20. století zaznamenal "Klenot na řece Otavě" mnoha nejrůznějších změn. S přibývajícím počtem obyvatel se rozšiřovala městská aglomerace, vyrůstala nová sídliště, to vše na úkor původní architektury či přírodních památek. Z Písku se stalo též centrum lehkého průmyslu, jemuž vévodily především podniky jako např. Jitex, VOS, Elektropřístroj, Kovosvit apod.

V roce 2000 oslavilo královské město Písek 757 let od svého založení. Tato století byla pro město náročnou zkouškou, jejíž výsledek mohou posoudit všichni, pro které znamená "město Písek" něco více .